Nové články
Zpravodajství
Kronika PORGská
Ankety
Rozhovory
Výkřiky do tmy
Knižní koutek
Počítačové hry
Praskající bubínky
Literární patvary
Křeče bránice
Ostatní články
Fotografie
Downloady
Freeware hry
Programy
Wallpapery
Zajímavé odkazy
Adresář e-mailů
Redakce Echa
Obsahy

Zbyněk Dach: Ostrov Vyhnanců

Zbyňku Dachovi je něco okolo 26 let, žije a pracuje v Plzni. Je prodavačem ve Valhalle (SF speciálka v Plzni v pasáži Rolnička), patří k nejlepším hráčům go v české republice, dále hraje Magic a Wastelands, nepohrdne ani DrD nebo dobrou deskovou hrou. Kdysi vydával fanzin Mormegil, do šuplíku si píše básně, do Legendy články o Chronopii. Co se jeho vzhledu týče, vypadá divo-ce: dlouhé kudrnaté černé vlasy, většinou se je neúspěšně snaží zkrotit šátkem. Spíše vyšší než nižší, spíše hubený než tlustý. Zvláštní znamení: nosí brýle.

Divíte se, že toho o něm tolik vím? Konec divení, je to můj strýc. A kromě všech těch atributů, kterými disponuje a které jste si přečetli o odstavec výš, je ještě autorem gamebooku Ostrov vyhnanců. V něm použil některé nápady ze světa Rossaromu, který původně vznikl jako svět pro DrD. Vy se stáváte šlechticem, který byl v zemi, kde bylo náboženství zakázáno a módní je být ateistou, udán žárlivou komtesou nebo jiným zloduchem a spolu s dalšími hrdelními zločinci byl vysazen na Ostrově vy-hnanců. Ostrov vyhnanců je lepší než jakékoli vězení. Oplývá totiž nebezpečenstvími, které spolehlivě potřou většinu trestanců. A aby se snad někdo nedostal živ a zdráv do legionářské pevnosti na druhé straně ostrova, vymysleli vládci Rossaromu zrůdnou hru se smrtí. Trestanec, který se dostane živ do pevnosti legionářů bude popraven, nebude-li mít při sobě alespoň čtyři amule-ty. Každý trestanec pak při vysazení dostane amulet jen jeden, takže nestačí projít ostrovem skrz naskrz (a vyhnout se nebez-pečím jako jsou kanibalové nebo upíři), ale ještě musíte zabít minimálně tři další trestance a nesmíte zapomenout na to, že vás ve 200metrových intervalech vysadili několik desítek.

Ostrov vyhnanců je jedním z nejlepších gamebooků. Ale já bych mohl vysvětlit, co to vůbec gamebook je, že? Takže gamebook je kniha, kde se stáváte hlavním hrdinou a volíte sami směr, kterým se bude prodírat příběhem. V praxi to funguje tak, že čte-te, že jste dorazili na rozcestí a musíte se rozhodnout, jestli půjdete vlevo nebo vpravo a podle toho otočíte na příslušný odkaz. Nevýhoda je ta, že autor nemůže postihnout všechny vaše nápady (taky se můžete rozhodnout vrátit se zpátky), ale leckdy na-opak najdete na konci odkazu možnosti, o kterých se vám ani nezdálo… :-)

Ostrov vyhnanců je dobře udělaný gamebook. Nepostrádá možnost vyřešit zápletku více cestami a u rozličných problémů mu-síte přemýšlet. Navíc se Zbyněk nezdržel ani nejrůznějších nechutností a zlomyslností (pojídání pijavic, chování bohů jako Ru-nymor nebo Belenos atp.), což ovšem knize spíše prospívá. Ostrov vyhnanců má skvělou atmosféru a mohu vám ho doporučit, i když nevím, jestli pochopíte všechny narážky (i když jsem takříkajíc z rodiny, jsem si jist, že v textu Zbyněk použil spoustu "soukromých" narážek…) a vtípky, které jsou v textu skryty. Kdybch měl tedy dát závěrečné zhodnocení, napsal bych: Ostrov vyhnanců je profesionálně udělaný gamebook se spoustou originálních nápadů, překvapení a vtipu.

7 z 10

Adam Slavický: Fatální válka

Fatální válka je velmi dobrá kniha. Přesto vám ji nedoporučím. Asi se teď divíte, koneckonců proč byste si neměli číst kvalitní knihy? Fatální válku by však většina z vás ohodnotila spíše záporně. Jde o knihu určenou specifickému druhu čtenářstva a nikdo jiný, než ten, kdo již má patřičně načteno v oblasti sci-fi a fantasy a kdo se dobře orientuje ve světových reáliích se u Fatální války bavit nebude.

Spadáte-li do kategorie, kterou jsem blíže definoval v předchozím odstavci, patrně se budete velmi dobře bavit. Fatální válka je totiž parodie, ba co parodie, parodie na druhou! Autor si dělá legraci z díla J.R.R. Tolkiena, ostatních fantasy autorů, české Škodovky, Ameriky, republiky jako vládního zřízení a mnoha dalších věcí, až se skoro zdá, že je kniha přeplácaná. Možná to nebude jen zdání. Ovšem na druhou stranu z Fatální války čiší přímo gejzíry nápadů a invence. Adam Slavický oplývá vskutku nevšední fantazií.

Příběh? Příběh je ulítlý jako všechno ostatní na této knize. Točí se okolo dobyvačných válek anarchátu Absurdistán, elfího elfialismu (obdoba komunismu) Gondolien (c), zničené Ameriky, lodi Škoda Enterprise a spousty dalších zajímavostí (svatý Integrál, barbarské království Zdendor, tajemný rytíř Crossaid R….). Pokoušet se jej shrnout na takto omezeném prostoru bylo by bláznovstvím…

Fatální válka je vynikající kniha, škoda, že si její kvality vychutná jen malé procento z vás.

8 z 10

Karel Čapek: Povídky z jedné a z druhé kapsy

Povídky z jedné a druhé kapsy jsou z díla Karla Čapka snad nejpoutavější a také nejlidovější četbou. Jeho snaha oslovit co nejvíce lidí ze všech společenských vrstev, vycházela zčásti z jeho novinářské profese a zčásti z jeho touhy být lidovým spisovatelem. Chtěl tím připomenout antickou dobu, kdy měli k umění přístup všichni bez ohledu na postavení ve společnosti. Tato snaha ho přivedla na myšlenku psát krátké a tajemné detektivky, které donutí čtenáře zamyslet se nad některými problémy jako je třeba spravedlnost. Na jeho detektivkách je zajímavé, že je psal podle skutečných událostí, postrádají jakoukoli akčnost, jako tomu bývá u některých jiných autorů, naopak, uchyluje se ke klidnému a zajímavému řešení situací. Některé z jeho povídek obsahují filozofické a psychologické prvky, v jiných zase nejde tolik o vyřešení problému jako o porozumění člověku, jeho myšlení a konání, alespoň tak to vidím. Povídky se vymykají klasickému detektivnímu žánru, postrádají románovou velikost a nejsou vykládány z pohledu policie, jak se s tím setkáváme ve většině detektivek. K obsahu - nebudu vám tady psát žádný příběh, to si každý musí přečíst sám, ale vysvětlím vám strukturu knihy jako celku.: Po několika příbězích se ukazuje, že příběhy si mezi sebou povídají lidé z jiných profesí a tím čtenář vidí pohled na problém z mnoha pohledů, navíc se vypravěči občas opakují a ke každému z nich po dočtení můžeme dosadit určité vlastnosti, které sedí při každé jeho řeči.To svědčí o velké propracovanosti knihy a její kvalitě. Pan Čapek může být hrdý.(teď už nemůže-pozn.Jirix)

9 z 10

Autoři článku: Tomáš Krajča & Viktor Valouch
Další články od tohoto autora
Článek zaujal už lidí